O víkendu, kdy jsem absolvoval právnickou fakultu, mi matka řekla, že mám ALS, neurologické onemocnění, na které neexistuje lék. Předtím jsem měl opravdu snadný život. Největší bolest, kterou jsem zažil, byl špatný rozchod a z velké části jsem byl šťastný. Následující rok jsem se přestěhoval ke svému otci, abych pomáhal pečovat o matku. Protože jsme mohli dělat málo, snažili jsme se jí hlavně ukázat podporu a pomalu ji ztrácet.
Méně než dva roky po smrti mé matky byl mému otci diagnostikován non-Hodgkinův lymfom. Úspěšně dokončil chemoterapii, ale rakovina se za necelé dva roky vrátila. Strávil jsem týdny na JIP po jeho boku, než jsem ho konečně ztratil. . . narozeniny mé matky.
Necelé tři roky po smrti mého otce se mi narodila dcera Fianna. Těhotenství mě děsilo z mnoha aspektů, ale nejvíc mě děsilo to, že jsem se stal otcem bez rodičů. Zdálo se mi, že se s ní rodiče setkají v nemocnici nebo mě uklidní po bezesných nocích.
Především jsem se ale bála, že mi moje bolest zabrání užít si rodičovské štěstí. Mít dceru bez rodičů byla ostrá připomínka jejich nepřítomnosti v mém životě. Nemohl jsem se ubránit smutku, který pramenil z vědomí, že Fianna nikdy nepotká své prarodiče z matčiny strany a že oni nikdy nepotkají ji.
Není pochyb o tom, že nepřítomnost mých rodičů v mém životě a mé dcery zatemňuje moji rodičovskou zkušenost. Není dne, kdy bych nechtěl, aby ses setkal s tou krásnou lidskou bytostí, které říkám moje dcera.
Ale to, co jsem nečekal, je, jak mě roky smutku a ztrát připravily fyzicky i emocionálně na to, abych byl otcem. Za těch osm let, co moji rodiče onemocněli a zemřeli, můj život pohltily návštěvy u lékaře, návštěvy v nemocnici, deprese a beznaděj. Byl jsem fyzicky a emocionálně vyčerpaný z hodin, které jsem strávil sledováním jejich smrti, a měl jsem pocit, že jsem nemohl udělat nic, abych jim pomohl.
První dny mateřství nejsou jednoduché: kojit, málo spát, pozdě spát, není čas se sprchovat. Ale mnoho smutných let, které jsem prožil se svými rodiči, mi umožnilo ocenit příležitost vidět vyrůstat dítě. Po mnoha bezesných nocích v nemocnicích jsem se cítila lépe emocionálně i fyzicky připravená na mateřství a pochopila jsem, jaké jsem měla štěstí, když jsem po letech smrti viděla růst svého dítěte. moji milovaní
Rodičovství je náročné a samozřejmě mám mnoho chvil vyčerpání a frustrace. Ale ztráta rodičů mi dala představu o tom, jak běžná ztráta je a jak musíme zažít všechny dobré časy, které můžeme.
Udělal bych cokoli, abych tak či onak změnil běh dějin a měl tu se mnou rodiče, ale místo toho to všechno beru.Miluji Fiannu, protože vím, že to moji rodiče nemohou.
Zdroj obrázku: Katie C. Reilly
